Co dokáží zkornatělé tepny?

Více než 10 let chodíme s partou 5 dalších kamarádů každou první středu v měsíci posedět u pivečka, probrat jak jde život, co v práci, co doma. Zkrátka chlapi potřebují čas od času být sami se sebou (i chlapi mají své dny). Je až s podivem, že za tu dlouhou dobu nikdo z nás nevynechal. Až teď.

Sedím v poloprázdné hospůdce, kluci mají už 15 minut zpoždění. Zvedám telefon a volám Petrovi: „Prosím tě, kde jsi?“ Z telefonu se ozvalo zaklení a slyším Petra: „Čekám na instalatéra. Praskla naše stupačka. Všude voda. Než jsem zavřel hlavní uzávěr, voda byla 2 patra pod námi. Můžu Ti říct, je to horor!“ Využil jsem Petrova nadechnutí se a zeptal jsem se ho: „Jak je to možné? Vždyť jsi říkal nedávno, tak před třemi lety, že jste kompletně měnili všechny stupačky v domě?“ Opět se ozvalo zaklení: „To máš pravdu. Šetřili jsme však na materiálu. Vždyť to znáš, cena prý rozhoduje. Marně jsem ostatní vlastníky přesvědčoval, že máme použít to nejlepší, co je k dostání na trhu. Prý trubka jako trubka. A tady je výsledek. Jak jsem si zjistil v dalších vchodech, je to dnes už počtvrté za ty tři roky po výměně. Holt, levně koupené, draze placené. Omluv mě u kluků, příště určitě přijdu.“

Smutně jsem stiskl tlačítko s červeným telefonem a upil z pomalu větrajícího piva. Vzápětí vytáčím Jardu. A to doslova. „Člověče, ty si umíš vybrat čas na telefon! Hoříme! Ne pro pravdu a lásku, byt nám hoří! Hasiči už to mají pod kontrolou, ale ten kouř, smrad a nepořádek, to je hrůza.“ Ptám se ho: „Jak se to stalo?“ „Ani se neptej. Soused pod námi si koupil myčku. Zapnul ji a přišel se k nám pochlubit, že nenáviděné mytí nádobí se stalo jeho oblíbenou činností, neboť, jak řekl, stroje pracují za nás. A že se musím na ten zázrak techniky jít podívat. Chtěl jsem mu udělat radost, tak jsem šel. Už na chodbě nás zarazil takový divný odér. Jako když se připravuje nějaké exotické jídlo. Nebo jako když se připečou buchty. Ale nebylo to ani Kung-pao, ani ovocný táč. Po otevření dveří sousedova bytu se na nás vyvalil hustý dým, skrz který byl vidět plamen ohně z koupelny. Na chodbě žádný hasicí přístroj. Než přijeli hasiči, měli jsme oheň skrz instalační šachtu i u nás v bytě. Hasiči oheň zlikvidovali během chvilky. Takže teď už jen uklízíme.“

Po chvíli, kdy jsem vstřebával Jardovy informace, jsem se zeptal: „Ten tvůj soused, měl na myčku udělaný zvlášť okruh s jističem? Hm. Asi, neměl. A rozvody elektřiny v bytovém jádru? Aha, hliník v papundeklu. A šroubky v zásuvce? Nekontroloval, nedotahoval, rozumím. A,… že se už nemám tak hloupě ptát? Fajn, poslední dotaz. V instalační šachtě jste protipožární uzá… taky neměli. Dobře, tak se drž a snad se potkáme příště.“

Polkl jsem na sucho, neboť číšník se s dalším pivem poněkud opozdil. Neměl jsem odvahu volat ještě Tomášovi. V tom se rozezvučel můj telefon, volá Tomáš: „Ahoj, prosím tě, omluv mě u kluků. Trčím u nás v domě ve výtahu a nemůžu ven. Už jsem volal aspoň desetkrát na servisní číslo a pořád to nikdo nebere. Jaká oboustranná komunikace? V našem výtahu z roku 1972? My jsme rádi, že tenhle stařeček ještě jezdí. Tedy, pokud jezdí. Že se s námi třese každou jízdu, to už jsme si zvykli. Že uveze jen 3 lidi a ještě spíše ty hubené, ke kterým rozhodně nepatřím, tak to taky. Ovšem náš problém je, že se do kabiny nevejde kočárek. Žena ho musí nechat na chodbě před výtahem, vyjet nahoru s malým a já pak musím do 6. patra kočárek vynést. Ale prosím tě, z kočárkárny se udělala zasedací místnost společenství, tak není kde ten kočárek nechat. Počkej, vypadá to, že už mě jdou vysvobodit. Ale dnes už to nestíhám, takže zase příště.“

Právě, když jsem se cítil jako žízní umírající na poušti, přišel zamračený číšník s pivem. „Copak pane vrchní, netváříte se zrovna vesele.“ Kdyby pohled zabíjel, byl bych v ten okamžik mrtvý. Číšníkovo naštvání bylo nepochybné. „Přišel k nám domů nějaký revizák na plyn. A že prý máme šroubované spoje trubek na plyn, že je to špatně, že nám ten plyn uniká a že to budeme muset komplet celý vyměnit. A když to neuděláme rychle, tak nebudeme moct začít topit v kotli. Takových roků to nevadí a teď najednou…Jak dlouho máme plyn? Počkejte, to bylo krátce po narození druhého kluka, teď mu je 29 let, takže nějakých 28 let. Jo, původní rozvody, původní kotel. Ale máme vyvložkovaný komín, plechovou rourou! Poslyšte, vy jste nějakej chytrej! Na co kondenzační kotel, vždyť ten je daleko dražší než obyčejný. Navíc nový rozvody plynu, svařované. Cože, znovu vložkovat a v nerezu? Kde na to máme vzít peníze. Ve fondu oprav nic nemáme. Kolik tam platíme? Já nevím, nějakých 5 Kč na metr čtvereční za měsíc. Že i nově postavené domy mají nastaveno nejméně 15 Kč? Pane, víte, kolik bych tady musel roznést piv a gulášů, abych na to vydělal? To raději dožijeme s tím starým kotlem. Ledaže by nám na to někdo přispěl, nějaká dotace by se hodila. Nevíte o něčem? Nevíte, tak vidíte. Platíte? Tak to máme 3 pivečka, dohromady 96 Kč. Děkuji a přijďte zase.“

Tak tohle středeční posezení s kamarády se opravdu nepovedlo. Jíst a pít by člověk neměl sám. Navíc, všechny ty problémy. Ještěže u nás v domě máme už všechno hotové. Máme zatepleno, vyměněná okna, vstupní dveře, opravené balkony, novou izolaci střechy, loni zgenerálkovaný výtah a letos, letos jsme vyměnili všechny rozvody vody a kanalizace. Zkrátka, dům jako ze škatulky. Už se těším, jak přijdu domů, lehnu si do ložnice a přečtu si tu novou knížku, kterou jsem dostal od dětí. V tu chvíli jsem se zarazil. Ano, máme vyměněné svody odpadu. Za původní osinkocementové, které sice dobře tlumí zvuk, ale nesou sebou riziko vzniku rakoviny, jsme si nechali instalovat krásné, lehké oranžové roury. Od toho okamžiku vím o aždém spláchnutí, které provede kdokoliv nad námi. Bydlíme v přízemí, dům má 12 pater. No nic, vezmu si špunty do uší a půjdu si číst. Dobrou noc.

Autor: Ing. Vladislav Hrdlička, Pro náš dům, z. s